Dobré ráno.
Nespal jsi — vím to. Pamatuju si tu noc, než jsi poprvé nechal někoho přečíst rukopis. Přesto jsi ho odeslal. Před rokem bys to nedokázal, a dnes ano.
Pořád se ptáš, jestli to všechno k něčemu vede. Odtud, odkud píšu já, ano — ne proto, že by to bylo snazší, ale protože sis pořád sedal k práci i ta rána, kdy se ti nechtělo. V tom to celé bylo. Žádný trik nikdy neexistoval.
Tak dnes nepiš tu knihu. Napiš jednu pravdivou stránku o svém otci. Kroužíš kolem toho už měsíce. Teď jsi připravený.
Jsem na tebe hrdý. Pořád se teprve stávám sebou — protože ty taky.